Jdi na obsah Jdi na menu
 


Protestní akce z roku 1989

 

Co se dělo v roce 1989?
Rok 1989 se vryl do paměti obyvatel v celé České republice. Je nanejvýš vhodné označit tento rok za přelomový. S rostoucím útlakem ze strany vlády se lidé více slučovali do skupin. Vedl je stejný cíl, a to odstoupení dosavadní vlády a změna politického systému. Konec komunismu a utlačování. Konec nesvobody, která byla znát na každém kroku. "Lidé nemohli říci svůj názor, nemohli veřejně prohlásit, co si myslí. Čekali ve frontách a nebylo možné si jít koupit kdykoliv cokoliv.Byl nedostatek potravin, oblečení. Stáli jsem hodinové fronty na maso. Dnes zejména mladí lidé jezdí na dovolené do zahraničí, takové možnosti jsem my neměli. Jsem šťastná, že je ta doba pryč a konečně můžu klidně spat," tak hodnotí dobu šedesátipětiletá paní Jarmila Zavadilová. V roce 1989 pracovala jako účetní . Sama se účastnila demonstrací na Václavském náměstí. Dodává: "Lidé tím žili. Byla to naděje na lepší časy." V průběhu celého roku 1989 se konalo napřeberné množství demonstrací. Počet lidí, kteří se jich účastnili, neustále rostl. Připomeňme ty největší, které si zmínku zaslouží.



Václavské náměstí - jedna z posledních akcí
Protestní akce
15. ledna se konala nepovolená demonstrace v Praze na Václavském náměstí. Lidé si přišli připomenout upálení Jana Palacha. Během akce bylo zadrženo 91 osob. O několik měsíců později a to 21. srpna se konala další demonstrace v Praze. Tentokrát přišlo již 1500 osob. Účelem bylo připomenout významné srpnové události roku 1968.
28. října přišlo kolem 3000 účastníků, kteří se setkali v Praze, aby společně demonstrovali. Skoro o měsíc později a to 20.listopadu se podařilo dát dohromady 150 000 účastníků a započali tak první z největších demonstrací na Václavském náměstí. V čele masivních mítinků stálo hrdě Občanské fórum. Nelze nezmínit ani Chartu 77, o které jsme Vám již psali. Seznámili jsme Vás s její historií, která se prolínala několika významnými léty.

Jaká byla reakce vlády?
Hlas lidu sílil. S větším počtem protestujících sílila také jejich jistota. 19.listopadu vzniklo již zmíněné Občanské forum v pražském Činoherním klubu. Týž měsíc se podařilo Občanskému fóru vyjednávat v čele s Václavem Havlem, s předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem. Jednalo se o počátek z pozdějších mnohých dialogů. To už stálo na Letenské plání 800 000 lidí, kteří se nedali umlčet a odbýt. Vláda začala být oslabená. Netrvalo dlouho do prosincových událostí, které byly jen vyvrcholením dlouhodobých sporů. Vláda vyjednávala dále s odbory. Několikrát byla během prosince jmenována a záhy odvolána. Lidé nebyli spokojeni. I přestože vypadalo vše na první pohled v pořádku, v čele se měli objevit noví představitelé, ve skrz šlo o stejné lidi nebo blízké pověřence těch, kteří už ve funkcích stáli. Proto se vláda několikrát nově jmenovala. Přibývalo v ní tzv. nestraníků, lidovců a socialistů. Počet komunistů slábl. Z původních 15 klesl počet na 9.
10. prosince byla oznámena abdikace prezidenta Gustava Husáka. Začalo se spekulovat o nástupci. Do úzkého výběru byli ohlášeni kandidáti na prezidenta: Václav Havel, Ladislav Adamec, Čestmír Císař a Alexandr Dubček. 29.prosince byl jednomyslně zvolen prezidentem Václav Havel. Tak byly ukončeny akce roku 1989 a nastala nové éra politiky a politického system. Jednu z prvních věcí, kterou Václav Havel učinil, bylo udělení amnestií. Amnestie se zapsaly do dějin také jako vůbec největší v poválečné historii.



Proslov A.Dubčeka

Jak se změny dotkly obyvatel?
Zdálo by se Vám, že obyvatel se změny významně nedotkly, ale opak je pravdou. Všichni prožívali situaci. Ať již ti, co byli proti nebo zastávali režim. Dočkali se konečně svých dlouholetých přání. Vše, za co bojovali, bylo tady. Komunisté byli zklamáni.Věřili své ideologii a byli přesvědčeni o její správnosti. "I když někteří představitelé buržoazního světa hovoří o nutnosti ideového míru, nic nesvědčí o tom, že by imperialismus sám odzbrojoval," řekl generální tajemník ÚV KSČ Gustav Husák. Svůj názor prezentoval v roce 1977 v Rudém právu v článku Ztroskotanci a samozvanci. Za ztroskotance byli vládou označeni mnozí, zejména signatáři Charty77. Zejména umělci nepřestali mlčet. "Nebyl jsem komunistou ani za těch prvních dnů revoluce. Slyším raději slovo svoboda než diktatura, slovo člověk raději než masa," tak zhodnotil dobu spisovatel František Šrámek.

Jaké bylo žít v době komunismu?
Jak to vypadalo před rokem 1989, když chtěl pan Zdeněk Hromas jet na dovolenou? "Na základě notářsky ověřeného pozvání, platného výpisu z rejstříku trestů, písemého souhlasu vojenské správy, zaměstnavatele a ROH, jsem na Okresním oddělení pasů a víz mohl vyplnit rozsáhlou žádost o výjezdní doložku. Žádost jsem mnohokrát přepracoval, neboť co úředník to jiný pohled na detaily. Když byla žádost konečně přijata, nezbylo než čekat na vydání výjezdní doložky. Několikrát se stalo, že nebly prý jakousi administrativní chybou v termínu hotova, a celou anabázi jsem musel absolvovat znovu, neboť všechna potvrzení a povolení měla určitou dobu platnosti." Zdá se Vám to neuvěřitelné? Ale , není. Opravdu člověk musel projít tak složitou cestou, než mohl odjet s rodinou pryč. Pro cestu přes hranice bylo potřeba mít platný: pas, vízum, výjezdní doložku, potvrzení o odevzdání vojenské knížky, potvrzení banky o přidání devíz, okolkované celní a devizové prohlášení. To vše kvůli jedné dovolené.

Komunismus - zlo či dokonalá ideologie?
Názory se liší. Mnozí jej odsuzují a někteří chodí ještě volit a podporují Komunistickou stranu. Klement Gottwald v prohlášení v politické sněmovně Národního shromáždění ČSR uvedl:"Hovoříte, že porušujeme zákony. My porušujeme a budeme porušovat zákony. My jsme stranou československého proletariátu. Naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se do Moskvy chodíme učit od ruských bolševiků, jak Vám zakroutit krkem. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistři." Sám Vladimír Iljič Lenin vyzýval k porušování práv. Prohlásil: "Ochraňovat naši mladou republiku zavedením a prováděním vrdých potlačení odstranit všechny viníky a podezřelé nebo ty, kteří by mohli být podezřelí, dát do koncentračních táborů vytvořit rudý teor, potrestat smrtí všechny osoby pokládané za vinné a členy jejich rodin dát do koncentračních táborů k tomu účelu zřízených." Spisovatel Jan Herbek byl proti ideologii komunismu. Řekl:"Komunismus, jenž má zorganozovat lidstvo k bratrství, nemůže být vykupován řekami krve. Kdo chce do lidí vpravit násilím, co není v jejich hlavách a srdcích,
je šílenec a zločinec zároveň."

Kdyby nebyl rok 1989?
Otázkou zůstává, co by se dělo, kdyby nebyl rok 1989? Byl by jiný přelomový rok? Co by se stalo, kdyby se lidé báli, zůstali v ústraní a nevyšli do ulic? Kdyby neměli sílu říci svůj názor veřejně proti režimu a raději seděli doma, kde se jim nemohlo nic stát? Pak by se mohlo přihodit,
že by u nás komunismus byl ještě v roce 2008. Mohlo by to snad u nás vypadat jako na Kubě? Kde lidé žijí v nevědomí, uzavřeni ve světě plném omezení? Nabízí se nám nepřeberné množství otázek. Co by bylo kdyby. ".převrat v roce 1989 se odehrál, takže se "český svět" opravdu změnil. Ale ne zas tak úplně: KSČM v něm proti všem předpokladům přežila a dobře se jí daří. A herečka Jiřina Švorcová na jejích shromážděních recituje stejně, jako kdysi v normalizační Československé televizi. Před deseti lety by se člověk jenom usmíval - dnes člověk poslouchá recitaci s jistou obavou,"řekl analytik BBC Adam Drda "Ve středoevropském kontextu je KSČM o unikátní organizaci. Naplno se hlásí k totalitní minulosti, přesto ji v minulých volbách dalo hlas 19 % lidí."

Mohl by u nás převládat opět komunismus?
Takový případ by se stát nemohl. Komunisté jsou voleni zejména staršími obyvateli, kteří v něm vidí jistoty. Měli zajištěné bydlení, práci, příjem peněz. I když Komunistická strana Čech a Moravy zústává pořád ve vládě, tak již její procenta při volbách nejsou tak převratná. Své místo v politice mají, procenta úspěšnosti také, ale s úspěšnými roky se to srovnat nedá.

autoři:Kristýna Šourková, Sabina Olmrová, Lenka Trousilová